Obsah‎ > ‎2013‎ > ‎

Květen 2013

25.-26. 5. 2013, F3K Zlín

Zlínské závody patří k akcím, které bych si nerad nechal ujít, takže i když termín kolidoval s volňásky v Jihlavě, vymysleli jsme s Jirkou řešení. Prostě jsme v sobotu vynechali letovou část a na káčka vyrazili až odpoledne. Tím jsme přišli o letovou část, ale aspoň jsme si užili společenskou zábavu. Podle vyprávění si v sobotu závodníci dobře zalétali a protože většina favoritů byla na Contestu v Polsku, byly průběžné výsledky velmi vyrovnané. Rozhodnout o vítězi musela neděle. Počasí vyšlo navzdody předpovědi skvěle a v klidném tempu jsme k sobotním devíti kolům přidali ještě další tři. Svoje létání moc hodnotit nechci, zrovna moc mi to nešlo. Ostatní jsem taky moc nesledoval, když jsem vynechal sobotu, tak byla prostě závodní část odsunutá na druhou kolej. Každopádně jsem si ale rád zase s káčkem zalétal, poslední dobou to nějak nestíhám. Trochu mě mrzelo, že jsme v neděli neodlétali víc, ale vzhledem k vývoji počasí to zřejmě bylo správné rozhodnutí, protože to závodníkům umožnilo sbalit stany bez deště. Prostě zlínští "bratři v triku" a parta okolo nich opět ukázali, že udělat závody prostě umí.

25. 5. 2013

Původně jsem výlet do Jihlavy na žákovské volňásky neplánoval, protože se termínově kryjí se zlínskými F3K. Náš Honzík si ale zazávodit chtěl, takže nakonec jsme se do Jihlavy společně s dětmi ze žďárského kroužku vypravili. Předtím jsme ale ještě opravili zlomený trup a vyrobili ještě jedno malé házedlo. Sobotní ráno bylo deštivé a zrovna moc k létání nelákalo. Na jihlavském letišti ale naštěstí nepršelo a vítr foukal taky docela snesitelně. Pořadatelé tedy neváhali a začalo se létat. Sice byla zima a všude mokro, ale nakonec si to všichni docela užili. Honzík sice ve své kategorii skončil poslední, ale nevadilo mu to. Aspoň bude motivace příště víc trénovat.
Nástup závodníků Pořadatelé Příprava A1 Odpočinek Lebkoun Návrat z přespolního běhu

21. 5. 2013

Blíží se žákovské závody, tak jsme s Honzíkem využili večerní bezvětří a vyrazili na letiště trochu si zaházet. Sice bylo hodně mokro, ale to nás nezastavilo. S volňáskem je vždycky zábava, Honzík si vyzkoušel házení a já se snažil mu pomáhat se seřízením letadla, i když moje zkušenosti jsou v tomto oboru minimální. Byl to příjemný podvečer, jenom škoda, že nakonec jsme skončili se zlomeným trupem. No co, opravíme a poletí se dál.

19. 5. 2013

Pod dojmem včerejšího létání jsem i dneska s navijákem vyrazil na letiště. S počasím to ale bylo podstatně horší hlavně kvůli silnému větru. Na letišti stabilně foukalo zhruba 5-8 m/s, takže jsem se tam potkal jenom s Jirkou, který létal s deltou. Tanga měl v autě taky, ale do těchto podmínek si ještě netroufal. Já jsem měl s sebou Ascota. Po prvním startu jsem do něj naložil půl kila olova, ve výšce evidentně foukalo o dost víc než na zemi. Dlouhé lety se mi zrovna moc nedařily, je vidět, že v těchto podmínkách na rovině létat vůbec neumím. I tak mě to bavilo a dal jsem si docela dost startů. Moc se mi nedařily ani starty, nelétal jsem skoro o nic výš, než za podstatně slabšího větru.

Vzhůru do větru

18. 5. 2013

Hned po ránu počasí sice nevypadalo úplně dobře, ale předpověď hlásila brzké zlepšení, takže jsme se dopoledne sešli s Jirkou na letišti, abychom prohnali navijáky. Pro Jirku to bylo první létání s F3B letadlem, takže jsme se domluvili, že první start odřídím já a vysílač mu předám, až bude letadlo bezpečně ve vzduchu. Na poprvé to neklaplo, protože při startu jsem přetrhl silon. Opravný start z mého navijáku už byl v pořádku, takže jsem předal letadlo Jirkovi a tím veškerá jeho nervozita skončila. Prostě Tanga létají, jak se sluší a patří, takže nebylo co řešit. Další lety už si Jirka na navijáku odřídil samozřejmě sám, taky bez potíží.Já jsem samozřejmě taky létal, měl jsem s sebou Furio a  jak se počasí během dopoledne zlepšovalo, bylo to čím dál lepší. Dva navijáky byly tak super, vždycky jsem odstartoval Jirku a pak šel letět sám. Musím říct, že se mi z letiště vůbec nechtělo. Jirku to nejspíš taky bavilo, takže se těším na další létání. S parťákem je to o kus lepší.

Předletová kontrola Furio V Tanga

12. 5. 2013

Deštivé počasí létání celý víkend nepřálo, ale dnes odpoledne se mraky trochu roztrhaly a já se pozdě odpoledne rozhodl, že vyrazím na letiště. Naverboval jsem ještě Jirku, který chtěl zkontrolovat Tanga, připravená k záletu. Když jsem balil věci do auta, říkal jsem si, že jsme trochu přestřelili, protože to zase vypadalo na déšť. Na letišti bylo také hodně nevlídno a bylo celkem jasné, že dřív nebo později zase začne pršet. Samozřejmě, první kapky začaly padat v okamžiku, kdy jsem měl připravený naviják a složeného Ascota. Krátce po začátku přeháňky dorazil Jirka. Na létání to nebylo, ale aspoň byl čas pořádně zkontrolovat a doladit nastavení letových fází jeho rekonstruovaných Tangáčů. Než jsme všechno doladili, déšť ustal, takže jsem využil příležitost a proletěl jsem se s Ascotem. Překvapivě to i docela nosilo. Když jsem přistál, bylo jasné, že další lety asi nemají moc smyslu, protože mraky chystali další příděl vody. Zároveň ale téměř úplně přestalo foukat, takže částečně z legrace a částečně vážně jsem se ale Jirky zeptal, jestli přecejen nepošleme do vzduchu ještě Tanga. Jirka neohroženě souhlasil, svěřil mi pro první let knyply a šli jsme na věc. Letadlo samozřejmě letělo hned bez problémů, jenom výchylky na výškovce se mi zdály zbytečně ostré. Jinak paráda, žádné nepříjemné překvapení. Po pár minutách jsem přistál, právě včas, abychom před deštěm stihli schovat vysílače. Ostatní věci už jsme ale balili v dešti. Musím říct, že jsem nikdy nezalétával letadlo v horším počasí, ale řekl bych, že to stálo za to.
Červené Tangáče po prvním letu

4. 5. 2013

Odpoledne bez dětí a tedy bez povinností jsme s Lenkou využili k relaxaci na letišti. Leteckého sparingpartnera mi dělal Jirka, ale musím říct, že létání jsem si užíval spíš já. Měl jsem s sebou totiž naviják a Furio a Jirka mi chodil pro padáček, místo aby létal. Já si létání vychutnával, termika fungovala, prostě balada. Končil jsem ale radši brzo, při prvním létání sezóny jsem zvyklý nechat si v baterkách pro jistotu velkou rezervu a pak zkontrolovat stav doma. Když jsem skončil s Furiem, přišla řada na F3K, takže si konečně zalétal i Jirka. S F3K bylo létání zajímavé - často jsem věděl, že jsem v oblasti stoupáku, ale ne a ne nabrat nějakou výšku. Každopádně příjemně strávené odpoledne. Jirkovi děkuju nejen za ty padáčky, ale taky za fotku.
Ještě trošku našponovat a jdeme do vzduchu

1. 5. 2013

Den otevřených dveří na přibyslavském letišti je na prvního máje tradiční akce, které se pravidelně zúčastňují i modeláři z našeho klubu. Letos to vyšlo i mně a jsem rád. Krátce po obědě jsme se s ostatními modeláři sešli u hangáru a přes celou jeho šířku nachystali výstavku modelů. Pak byl čas na klábosení a hlavně sledování leteckého provozu na letišti. Bylo na co koukat, například vírník není moc často k vidění. Počasí bylo perfektní, skoro letní. Toho jsme samozřejmě využili i k letovým ukázkám s modely. Zejména s F3K jsme si parádně zalétali v termice a ani moc nevadilo, že jsme raději startovali po větru, abychom neházeli proti lidem a letadlům.
Quadrocopter