Obsah‎ > ‎2013‎ > ‎

Červen 2013

30. 6. 2013

S Jirkou jsme vyrazili prohánět letadla na svah u Studence. Jirka létal Tanga, já tentokrát vzal jak Ascota, tak Furio. Bylo velice zajímavé mít takto přímé srovnání obou letadel. Hned bylo perfektně vidět, že Ascota mám na svahu o mnoho lépe seřízeného a bázové zatáčky s ním byly podstatně jednodušší a přitom rychlejší. Prostě super létání, Jirka si to užil taky.

28. 6. 2013

Létání na letišti s Edgem a na navijáku, společně s Martinem.

23. 6. 2013

Tentokrát jsme si užili létání hned dvoufázově. Dopoledne jsme létali ve Škrdlovicích s házedly a odpoledne na našem letišti na navijáku.

15.-16. 6. 2013, F3K Jehnědí

Na závody v Jehnědí jsem se těšil hned z několika důvodů, ale zejména proto, že předpověď počasí byla naprosto ideální. V noci před soutěží jsem dokončil letadlo, do auta naložil věci pro celou rodinu a ráno jsme vyrazili na letiště v Jehnědí. Většina závodníků už byla na místě, pořadatelé měli v podstatě všechno nachystané, takže jsem měl dost času před zahájením soutěže nového Edge zalétat. Nebylo to špatné, ale samozřejmě jsem váhal, jestli mám létat s úplně novým letadlem nebo sáhnout po osvědčeném SuperGee. Přesvědčil mě Tomáš, který trefně poznamenal, že jindy než na závodech si stejně nezalétám, takže jsem zvolil Edge a bylo to. Do závodu nastoupilo 27 závodníků, což je perfektní číslo. Líbí se mi, že na české závody už naprosto běžně jezdí z Polska Adam a Jarek. Počasí bylo ideální a soutěž klapala, jak se sluší, po oba soutěžní dny. Navíc se nás sešlo hned několik s celými rodinami a myslím, že si víkend užili i ženy a děti. Od pořadatelů v čele s Romanem Pleslem šlo o bezchybnou akci a těším se, že v Jehnědí budeme soutěžit i v dalších letech.

14. 6. 2013

Už od jara si říkám, že na nejbližší závody konečně dodělám Edge, kterého dokončuju už přes rok. Je hrozné, jak to letí, ale holt nejsou lidi. Před každým letošním závodem jsem ale vždycky kus práce dodělal, takže tenhle týden už jsem opravdu věřil, že tentokrát o stihnu.A světe div se, opravdu jsem to stihl. Před půlnocí byl Edge hotov a připraven k záletu. Hodně překvapený jsem byl z výsledné hmotnosti. Edge jsem se snažil dělat lehkého a tomuhle cíli jsem přizpůsobil pár konstruktních uzlů (serva v trupu, neřízená směrovka, uložení křídla) s vědomím, že to nesmím půčit nikomu, kdo umí házet. Pořádný hod by éro asi nepřežilo, ale moje starty snad vydrží bezpečně. Původní mírně optimistický výpočet mi vycházel tak, že bych mohl mít letovou hmotnost kolem 250 gramů. Jak to vyšlo ve skutečnosti vidíte na fotce. Jak tohle bude létat, to jsem zvědavý.

223 gramů, ready for flight

8. 6. 2013, EC F3K Ptuj

Nějakou dobu jsem váhal, ale nakonec jsme se s Milanem a Tomášem rozhodli vyrazit na soutěž Contest Eurotour do Slovinska. Odjížděli jsme v pátek po práci a celých 500 km nám docela pěkně uteklo, i když jsme měli drobné potíže s vozem. Na závěr jsme trochu bloudili při hledání letiště, ale nic hrozného. Po půlnoci jsme byli na místě a rozhodli se počkat na zlínskou partu, která dorazila asi za další hodinu. Pak jsme všichni postavili altán a nad ránem zalezli spát. Ráno nás čekalo krásné počasí, sluníčko a bezvětří. Slovinští pořadatelé organizaci pojali v klidném tempu, ale soutěž šlapala bez problémů. V plánu bylo sedm kol i s přestávkou na oběd. Mimochodem, občerstvení bylo opravdu vynikající až jsme měli boule za ušima. Já a Milan jsme si ale oběd moc neužili, protože Milana potkal problém s rádiem. Vyřešili jsme to přehozením přijímačů a Milan zbytek dne odlétal s mým vysílačem. Smůla, ale holt se nedalo nic dělat a bylo jasné, že na bednu to tentokrát nebude. V konečném součtu se Milan musel spokojit se sedmým místem. Kdo z naší výpravy naopak létal skvěle a bez problémů byl Petr Dvořák. Sice si celý den stěžoval, že se Steigeisenem to nějak není ono, ve výsledku ale sbíral jeden dobrý výsledek za druhým a skončil celkově čtvrtý. Mně se létalo docela dobře hlavně na začátku závodu. Radost mám z toho, že jsem v jednom kole ostatní zařízl, když jsem poslechl Milana a prodloužil let v nevýrazné nulce, zatímco všichni ostatní popadali. Po obědě už se mi tolik nevedlo, v přehřátém vzduchu to občas bylo s termikou těžké a ostatní jsou prostě lepší než já. Nakonec jsem skončil asi šestý od konce s 84% vítěze, což pro mě zase tak zlé není. Každopádně jsem si ale výlet do Slovinska skvěle užil. Občas se mě někdo zeptá, jestli to má vůbec cenu, jezdit takovou dálku kvůli jednomu dni závodů. Pro mě jednoznačně ano, hlavně díky partě, která se na takových akcích schází. Ale některé věci se prostě musí zažít.