Obsah‎ > ‎2011‎ > ‎

Květen 2011

22. 5. 2011

V minulých dnech to odpoledne pravidelně vypadalo na bouřku, takže jsem si dnešní létání naplánoval už na dopoledne. Konečně jsem zase provětral Ascota na navijáku a přidal se ke mně i Tomáš s Furiem. Počasí bylo v podstatě ideální, takže to vypadalo na parádní polétání. Idylka bohužel trvala jenom pár startů. Zrovna jsem si vytáčel temiku vzadu po větru, zatímco Tomáš šel na start. Bohužel se mu nepovedl odhod modelu a skončilo to hlubokou orbou, Tomáš ani nestihl dát nohu z pedálu navijáku :( Furio na kaši, nepoškozená zůstala jenom spojka křídla. Převlečnou špici jsme ani nedokázali dostat ze země, křídlo zle pochroumané (na jedné půlce i nosník), trup na tři kusy. Na navijáku jsem tedy pokračoval jen já, Tomáš musel vzít za vděk házedlem. Kromě nás ještě letadla proháněli kluci z kroužku a než jsme odjížděli, dorazil si zatrénovat i Jirka. Já byl po dvanácti startech s Ascotem vylétaný do sytosti, škoda že nám létání pokazila ta Tomášova havárie.
Trosky Tomášova Furia

19. 5. 2011

Spolu s novoměstskými modeláři už se skoro dva měsíce domlouváme na společném tréninku. Mně do toho ale vždycky vlezla nějaká práce, ale dneska už jsme se dokázali domluvit. Sice nebylo jisté, kolik se nás nakonec sejde, ale ve výsledku jsme byli čtyři. Jediná skvrnka byla poměrně pozdní hodina, takže vzduch už moc aktivní nebyl. Přesto to ale bylo fajn, vždycky je dobré si zalétat ve větší skupině. O legraci se postaral Tomáš, když přistál na stromě. Jeho Edge to ale přestál bez škrábnutí. Já vystřídal jak Osirise, tak SuperGee. Doufám, že se nám zase brzo povede sejít se na další trénink.
Tomáš zachraňuje éro

14.-15. 5. 2011, F3K Zlín

Loni zlínští modeláři nasadili laťku úrovně svých závodů velmi vysoko, takže vůbec nebyl důvod váhat s účastí. Předpověď počasí sice nebyla moc přívětivá, ale osobně jsem věřil, že si zalétáme. Nakonec počasí vyšlo jen v sobotu. Ale od začátku. Na holešovském letišti se sešlo 25 pilotů, včetně několika úplných nováčků. Pořadatelé nechali soutěž plynout v pohodovém tempu, což nováčkům umožnilo v klidu zjistit, co a jak. Neznamená to ovšem, že bych vznikaly nějaké zbytečné prostoje. Naopak jsme létali vlastně bez přestávek. Jedinou krátkou pauzu vyplnil Petr Hulík předvedením svého  pyloňáčka Jibe. Největším otazníkem dne bylo počasí. Dopoledne ještě sem tam vykouklo sluníčko, ale po poledni se zatáhlo a zklidnil se vítr i termická aktivita. Pro mě osobně bylo velmi obtížné se na takové podmínky adaptovat a podle toho taky vypadalo moje létání. Střídal SuperGee a Osirise podle aktuální síly větru, ale byla to bída s oběma typy. Trochu se trápili všichni, včetně těch nejlepších, ale na některých pilotech bylo vidět, že problémy nemají. Co jsem tak stíhal sledovat, dobře podmínky sedly Tomášovi Hájkovi s Edgem a zrovna tak se mi líbilo, jaké výkony podával SALonit v rukou Tondy Kalába. Všiml jsem si taky toho, že hodně nebezpečný byl pro soupeře Pepa Hulík se SalPeterem. Soutěžní klání nakonec v sobotu v podvečer po šesti odlétaných kolech zastavil déšť. Po dvou hodinách sice ustal, ale vzhledem k tomu, jak se rozjela společenská část, už nikdo neměl snahu začít ještě se soutěžními lety. O to větší byla legrace při létání "jen tak". Třeba létání F3K s pivním kelímkem na čumáku bylo opravdu nezapomenutelné. Společenský ruch samozřejmě pokračoval dlouho do noci. Nedělní ráno nás přivítalo mlhou a ocelově šedým nebem. Když pak kolem osmé začalo pršet, bylo po nadějích na další soutěžení. Pořadatelům nezbylo nic jiného, než vyhlásit výsledky. Vítězem se stal Ján Belán ze Slovenska. Mimochodem, když jsem se ho před závodem ptal, jak je spokojený se svým Stiegeisenem, odpověděl mi, že s ním ještě neumí moc létat :-). Druhá příčka patřila Ondrovi Rezlerovi a třetí byl nakonec Pepa Hulík. O sobě bych radši ani nepsal, skončil jsem až dvacátý. Výsledkovku a další reportáž a fotky najdete na stránkách soutěže.
Nedělní mlha, konec nadějí na lepší počasí Ján Belán a Marcel Králík

11. 5. 2011

Původně jsem měl v plánu strávit odpoledne na letišti s Ascotem a navijákem, ale zdržel jsem se v práci. Takže to dopadlo tak, že na letiště jsem se dostal až večer. Téměř mrtvý vzduch jsem využil k měření opadání Osirise při různém nastavení klapek. Výsledky mě velice překvapily. Opadání se totiž zlepšovalo i při nečekaně velké výchylce klapek. Někdy příště budu muset pokus zopakovat. Z jednoho měření není možné dělat závěry.

7. 5. 2011, EC F3K Mollram

Jako svůj letošní první F3K závod jsem rovnou zvolil soutěž ze seriálu Contest Eurotour. Rakouský Mollram je pro závodníky z ČR docela blízko a cesta mně, Jirkovi, Ivošovi a Ondrovi uběhla jako nic. Stan jsme stihli postavit ještě než se úplně setmělo. Ještě jsme chvíli poseděli a zalezli jsme do spacáků. Ráno jsme se probudili do krásného rána a na letové ploše už první piloti testovali vzduch. Než jsme ale dali do kupy letadla my, čekala nás ještě registrace. Ta byla poměrně napínavá, protože cestou jsme zjistili, že kvůli chybě v matrixu není Ondra přihlášený. Pořadalé ale měli pochopení a pohotově Ondru napsali místo jiného závodníka, o kterém už věděli, že bude chybět. Krátce po deváté se 36 závodníků pustilo do soutěže. Počasí vypadalo dobře - téměř bezvětří a slunečno, termika se taky občas našla. Rozlosování nás hned tři poslalo do jedné skupiny, ale dali jsme se dohromady s polskými přáteli, takže vzájemné měření nakonec nebyl problém. Začali jsme úlohou 5 nejdelších časů a v průběhu dne jsme odlétali i všechny ostatní F3K úlohy kromě pokeru. Ondrovi a Ivošovi se moc pěkně povedlo jedno kolo, ve kterém letěli proti sobě úlohu Všichni nahoru, poslední dolů. Soupěři ve všech letech popadali za necelé dvě minuty, zatímco kluci to dvakrát dotáhli na max a jednou jen kousek pod maximum. Já jsem si udělal radost v úloze Poslední let, kterou jsem dokázal dotáhnout na pětiminutové maximum. Bylo to ovšem hodně těsné, protože v průběhu dne začal zesilovat vítr a já měl se SuperGee strach letět dál po větru, takže jsem se začal vracet poměrně brzo. Zesilující vítr mi trochu komplikoval život, protože jsem neustále přemýšlel, jestli létat s osvědčeným ale lehkým SuperGee nebo do větru nasadit těžkého Osirise, kterého ale příliš v ruce nemám. Nakonec jsem Osirise použil jen v posledních dvou kolech a myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Co soupeři? K vidění byly hodně dobré hody, např. Nikola Frančić dával patro i Ondrovi a Ivošovi. Úžasné hody předváděl taky Raoul Gorka, přechod do kluzu jeho FW5 Flow je prostě dokonalý. Zajímavou novinku přivezl Rafał Budzoń - ocasní plochy do "mercedes" hvězdy, tj. nad trubkou směrovka a pod trubkou obrácený motýl jako výškovka. Pochvaloval si, že ve větru letadlo dobře drží stopu. Když soutěž skončila, byli jsme samozřejmě zvědaví na výsledky. Jirka skončil na 31. příčce, já o kousek lépe na místě 26. Na druhou stranu, když jsme létali proti sobě, tak mě Jirka pokaždé o trochu přelétal. Mnohem větší ambice měl Ivoš a Ondra. Bohužel Ivoš nakonec skončil "až" šestnáctý. Celý den bylo vidět, že s novým letadlem Ivoš zatím nedosáhl té správné symbiozy. V dopoledním klidu bylo jeho těžké Brko ve velké nevýhodě a ani v odpoledním větru a slaboučké termice to nebylo úplně ono. Nejlepší český výsledek si tedy připsal Ondra - 8. místo. Ondra létal svůj vysoký standard s Bravem a v několik kolech i s Isisem. Vítěznou ploutvičku si do Chorvatska odvezl Nikola Frančić a musím říct, že naprosto zaslouženě. Krásný a zajímavý závod, já jsem si to užíval každou minutu.

4. 5. 2011

Na letošní první sekání nás moc nedorazilo, takže jsme se s trávou docela nadřeli. Na druhou stranu byla taková zima, že trocha pohybu vlastně přišla vhod :-) Letos nám docela přálo počasí, takže jsme stihli sekání včas a nemuseli jsme bojovat s přerostlou trávou. Když bylo hotovo, vytáhl jsem ještě Osirise a dal si pár letů ve večerním klidu. Vyzkoušel jsem hned dvě věci - jednak nově spájené a naformované baterky, jednak posununí těžiště dozadu. Baterky se osvědčily a ze záznamu napětí je vidět, že pády napětí až někam pod čtyři volty jsou pryč. Posunutí těžiště nebylo špatné, ale zrovna tak se nezdálo jako nějaká výhra, takže budu muset dál experimentovat.

2. 5. 2011

Času moc nebylo, ale vyběhl jsem si za město aspoň na půl hodinky. Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak se projeví výměna házecího kolíčku u Osirise. Musím říct, že je to teď výrazně lepší. Konečně jsem přestal mít pocit, že se éra nemůžu při odhodu pustit a letadlo po opuštění ruky výrazně méně hází ocasem. Výšky hodů se dostaly na úroveň SuperGee. Teď už snad opravdu začne létání místo boje s letadlem :-).
Nový kolíček

1. 5. 2011

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych předělal výškovku na svém Osirisovi a večer jsem si řekl, že půjdu zalétávat - s tímhle érem už asi potřetí. Vítr foukal přes blízký les, takže turbulence byla velká a záludná. Létaní bylo docela nepříjemné, takže seřizování letadla se moc nedařilo ani mně, ani Jirkovi, který taky přijel s Osirisem. Abych měl nějaké srovnání, vzal jsem s sebou i SuperGee a po čtvrthodinkách jsem éra střídal. V obou letadlech jsem měl výškoměr. Docela zajímavé, zejména v hodech - SuperGee jsem házel téměř o pět metrů výš a opadání bylo zhruba stejné. Je na tom dokonale vidět, jakou roli hraje to, že člověk nějaké éro zná a jiné ještě ne. Za nepovedené hody ale mohl jednoznačně házecí kolíček, prostě mi wigleta u Osirise ani trochu nesedí. Doma jsem večer přistoupil k radikálnímu kroku - winglety jsem z Osirise odřezal a zalepil místo toho normální "platli". Doufám, že to opravdu pomůže.
Letka F3K
Comments