Obsah‎ > ‎2011‎ > ‎

Duben 2011

27. 4. 2011

Dneska jsem se z práce dostal docela brzo, takže zbyl čas, abych sbalil letadla a vyrazil i s rodinou na letiště. Vzal jsem s sebou SuperGee a Ascota, ale asi se dá lehce odhanout, že na SuperGee vůbec nedošlo. Zalétal jsem si parádně, i když k večeru už byl vzduch studený a moc to nenosilo. Ale ladit starty, trénovat zatáčky a zkoušet přesná přistání je potřeba pořád. Prostě pohodové odpoledne a výborný relax po práci.

24. 4. 2011

V podvečer jsem si řekl, že bych mohl zase trošku potrénovat se SuperGee. Měl jsem pocit, že s termikou už to nebude moc slavné, ale po dešti se vzduch ještě stihl ohřát a některé termiky stály za to. Zajímavé bylo, že jsem ve vzduchu často zahlédl elektrovětroně nějakého dalšího modeláře, ale jeho akční radius byl tak velký, že jsem nedokázal přesně odhadnout, odkud startoval.

23. 4. 2011, F3F Chotěboř

Předpověď počasí pro chotěbořskou velikonoční svahovku byla docela příznivá, takže jsem s účastí neváhal. Když jsem přijel na svah u Sloupna, vypadalo to s větrem všelijak. Sotva ale dorazili pořadatelé, vítr trochu zesílil a hlavně se stočil do toho správného směru. Ještě než jsme začali závodit, postaral se Vašek Vojtíšek o první ránu dne. Odlomený motýl ani konec křídla ale nepředstavoval žádnou překážku, jenom si Vašek ještě půl dne olupoval z prstů vteřiňák. Během prvních pár kol se bohužel počet karambolů ještě zvýšil. Jinak ale soutěž šlapala bez prostojů. Vítr foukal celkem spolehlivě, průměrně kolem 5-6 m/s, v nárazech ještě podstatně více. K vidění bylo pár pěkných bublin. Asi nejhezčí přišla Honzovi Peterovi a byl z toho nejlepší čas dne - 42.2 s. Dlužno dodat, že to Honza zaletěl jako z učebnice - přesně, čistě, dokonale. Celkové vítězství ale po sedmi kolech patřilo Radkovi Plchovi, který sice nevyhrál ani jedno kolo, ale stabilně sbíral dobré body. Druhé místo zbylo na Honzu Peteru a třetí byl Petr Klusáček. Já skončil jedenáctý. Na to, že jsem naposledy F3F závod letěl před rokem, to nebylo zas tak hrozné, i když jsem si to občas pěkně kazil. Třeba tím, že když už mi jednou přišel vzduch, tak jsem poslední zatáčku sekl. Rozhodně jsem ale s dnem stráveným se svahařskou partou spokojený. Pořád říkám, že létání na svahu je nejhezčí.
Spoustu pěkných fotek najdete v galerii Tomáše Winklera. Výsledkovka je ke stažení zde.
Tady je Stinger ještě celej Vítr ohýbá stojánek větrného pytle Studie na téma 'jak správně poslat do vzduchu svaháka' Zvonkohra Luboš Rezler - hlavní pořadatel

22. 4. 2011

Tomáš mě v podvečer vytáhl létat s házedlem. Vítr foukal docela z čerstva, ale blíží se závody ve Zlíně, kde většinou fouká, takže co? Trénovat se musí. Bylo jasné, že se svým lehkým SuperGee budu docela v nevýhodě proti Tomášovu Edge, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Tomáš mě ovšem dával pořádnou nakládačku s výškami hodů. Celkem běžně házel okolo 50-ti metrů, zatímco já necelých 40. Překvapivě jsme létali celkem slušné letové časy, i když udržet se v termice bylo dost těžké. S větrem bubliny rychle utíkaly dozadu nad les a většinou jsme neměli odvahu se pak vracet přes vrcholky stromů.
Tomáš ladí

19. 4. 2011

Po práci zbyla trocha času, abych si večer vyběhl za město a zalétal si hodinku se SuperGee. Na louce jsem se potkal s Vaškem Dočekalem, který přišel se svým papouškem. Tahle Vaškova ptačí letadla vždycky rád vidím, ve vzduchu prostě vypadají výborně. V podvečerním klidu to bylo vyloženě relaxační létání.
Papagáj Papagáj

17. 4. 2011

Zdá se, že když má náš klub pořádat svahové závody, jsou v podstatě jen dvě možnosti - buď bude vítr a zima nebo naopak teplo, ale bez větru. A dneska bylo moc krásně, takže vítr se nedostavil. A kdyby nepřijel aspoň Tonda Hlavsa, tak se vlastně nedostavili ani závodníci. Na svah jsme ale jeli stejně, všichni jsme s sebou nějaké modely měli. V dokonalém bezvětří v Jimramovské podkově se létalo příjemně, termika chodila, takže jsme dopoledne báječně užili s házedly a elektrolety. Když jsme skončili s házedly, vytáhl Tomáš své Furio, abych mu pomohl s naprogramováním po výměně vysílače. Za chvíli bylo vše hotové, takže jsme přistoupili ještě k testu dosahu. Test ale odhalil, že někde bude problém, dosah byl opravdu malý. Pro porovnání jsem tedy složil Ascota a udělal stejnou zkoušku s ním, abychom měli referenci. Druhý test Furia proběhl s anténkami přijímače vytaženými z trupu ven a  už to bylo v pořádku. Stačilo tedy najít lepší umístění antének, než měl Tomáš původně, což se povedlo hned dalším pokusem. Během laborování s anténkami se trošičku začal zvedat větřík. Už jsem měl Ascota skoro rozloženého, ale nakonec jsem se nechal vyhecovat, došel jsem s ním na hranu a zkusil svahování. Přistával jsem pod kopcem asi po deseti minutách a dvou mezipřistáních :-) To byla poslední kapka, po které jsme se všichni sbalili a vyrazili domů. My jsme ale ještě vyrazili na naše letiště, protože naviják jsme nechtěli nechat zahálet. Po rozbalení nádobíčka tedy došlo na první Tomášův start s Furiem po přechodu na 2,4 GHz. První skok Tomáš využil na doladění výchylek a druhý start už byl "ostrý" a hned pěkně vytočená termika. Smůla ovšem přišla těsně před přistáním - Furio se ve vzduchy srazilo s Jirkovou deltou. Byla to velká smůla, protože předtím se piloti normálně domluvili a jeden s druhým ve vzduchu počítal, ale zrovna v ten nekritičtější moment ani jeden toho druhého neviděl. Furio to odneslo nabořenou náběžkou, což je nepříjmené, ale oprava bude celkem snadná. Samokřídlo utrpělo nějakou tu amputaci, ale to bude taky lehce opravitelné. Letuschopný jsem tedy zůstal jenom já a protože mi Jirka s Tomášem chodili pro padáčky, létalo se mi skvěle. Termika mi ale dělala problémy, je hrozně znát, že jsem s Ascotem loni na navijáku moc nelétal. Legrace byla taky s klukama z kroužku, kteří na plochu umístili deku jako přistávací bod a zkoušeli se trefovat. Je vidět, že pilotáž už jim problémy nedělá. Krásně strávený den, jen škoda poškozených modelů. Fotogalerii udělal Tomáš.

16. 4. 2011

Konečně se zase udělalo házedlářské počasí. S Tomášem jsme vyrazili za město k lesu. Vzhledem k počasí jsem čekával, že termika bude všude, ale zdaleka to nebylo tak jednoduché. Vzduch byl takový všelijaký, jedna zatáčka dávala, druhá ne. Ani házet se mi moc nedařilo, takže termikou prodloužených letů bylo dost málo. Trénovat se ovšem musí a po týdnu deště je člověk rád, že vůbec mohl vyrazit ven.
Naše rodinná letka Nevím proč, ale tahle fotka se mi hrozně líbí

10. 4. 2011

Vítr nepolevil ani dneska, takže jsem opět vyrazil na Pavlov. Cestou jsem pozoroval vítr a přemýšlel, kolik olova to bude chtít naložit. To mi připomnělo, že je sice hezké, že s sebou mám letadlo i olovo, ale bez spojky křídla si moc nezalétám. Naštěstí jsem ještě nebyl moc daleko od domova, takže návrat pro zapomenutou spojku mě ani moc nezdržel. Když jsem konečně dorazil na kopec, bylo jasné, že větru bude opět dostatek. Opět ale foukalo hodně z boku, přestože předpověď předpokládala spíš opak. Znovu to tedy bylo spíš o výletech do termiky než o nějakém F3F tréninku, ale komu by to vadilo. Během druhé půhodinky létání s Ascotem se vítr stočil téměř úplně po svahu, takže chvílemi to byl docela boj. Na závěr jsem ještě provětral MiniNyxe, i když jsem přemýšlel, jestli to má kvůli bočnímu větru vůbec smysl. Smysl to mělo, dokonce to byla velká zábava. Byl jsem docela překvapený, jak dobře se MiniNyx s bočním větrem vyrovnával, i když chvílemi to byl hodně tuhý boj.
MiniNyx na svahu

9. 4. 2011

Už během týdne začalo parádně foukat, ale ve všední den na létání nebylo dost času. Na dnešek jsem si ale nějaký čas udělal a kolem poledne vyrazil na kopec. Problém byl jenom s tím, kam zamířit. Nakonec jsem zvolil Pavlov, i když to znamenalo riskovat, že vítr půjde po kopci. Na místě opravdu foukalo hodně z boku, ale ne tak, abych Ascota nenacpal oloven a neposlal do vzduchu. Kvůli bočnímu větru jsem místo F3F stylu spíš jen tak poletoval, což ovšem neznamená, že bych si to neužíval. Termika totiž chodila docela spolehlivě a čím víc termiky, tím větší zábava při průletech. Ascot má tedy za sebou první letošní letovou hodinu a byl to vážně dobrý úvod do sezóny.
Pavlovské panorama

3. 4. 2011

Hodně jsem přemýšlel, že F3K dneska nechám zahálet a radši vezmu provětrat Ascota, ale nakonec jsem dal přednost partě a po obědě zamířil do Losenice za Ivošem Bratršovským. Ten se totiž chystal spolu s Jardou Čermákem zalétat nové F3K z Jardovy dílny. Sešlo se nás tam hodně, kromě Tomáše vlastně všichni žďárští F3K piloti. Brko, jak se nové F3K jmenuje, vypadá na pohled výborně a má i pár hodně zajímavých detailů. Ivošův stroj je krásně pevný, na druhou stranu v tomhle provedení už letadlo vychází dost těžké.  Důležité ale samozřejmě bude to, jak model obstojí na závodech a to se teprve ukáže. Dnešní podmínky na zálet nebyly zrovna nejlepší. Ve větru se toho moc naladit nedá a vyladění nového letadla je vždycky běh na dlouhou trať.
Brko Detail ocasních ploch Jarda k vyvážení používá speciální nerosty. K letadlu je ovšem dodává jen na objednávku :-)

2. 4. 2011

Když jsem dostal zprávu od Tomáše, že se chystá jít si zaházet s F3K, taky jsem neváhal ani chvíli. Na louce za vodojemem jsme se navíc potkali s Láďou Málkem, který měl s sebou kromě obligátního Piageta ještě malou Mantu pro kruhový hod. S velkým F3K se to srovnat nedá, ale Láďa vypadal, že ho to baví i tak. My s Tomášem jsme si zalétali výborně, termika byla i když nebylo snadné se v ní udržet. Jakmile se ale člověk jednou dostal dostatečně vysoko, mohl být ve vzduchu, jak dlouho chtěl. Snad počasí vydrží, nemůžu se dočkat, až vytáhnu velké éro a naviják.
Pidi Manta
Ċ
Jan Šteidl,
24. 4. 2011 5:37
Comments