Obsah‎ > ‎2010‎ > ‎

Září 2010

25.-26. 9. 2010, F3K Zlín

Jarní F3K Zlín neměl chybu a tak bylo jasné, že ani podzimní termín nevynecháme. Já jsem se navíc hrozně těšil, že se po dlouhé době dostanu na závody, na kterých se nebudu muset organizačně podílet. Otazník visel jen nad počasím, ale to nás odradit nemohlo. Nakonec to s počasím nebylo špatné. Na místě bylo poměrně teplo, nepršelo, jenom vítr foukal docela hodně. Do závodu se přihlásilo 19 soutěžících, z toho tři ze Slovenska a v pravé poledne jsme se pustili do závodění. Kvůli větru jsem létal s Osirisem, i když jsem s ním od minulých závodů neletěl a v ruce ho rozhodně nemám. To se potvrdilo hned v prvních kolech, můj bodový zisk byl prachbídný. Během dne se to ale trochu zlepšovalo. Závod běžel správným tempem bez zbytečných prostojů a ani jsme se nenadáli a měli jsme za sebou šest kol. Následovala přestávka na špičkovou kýtu z grilu a pak další dvě kola soutěžení. Během nich jsem se postaral o ránu dne se svým Osirisem. To bylo tak. V sedmém kole jsem letěl v poslední rundě a v osmém hned v první, takže vlastně bez přestávky. Na konci sedmého kola ale zahaprovaly hodiny pracovního času. Postihlo to jenom mě, protože ostatní už v té době byli na zemi. Zatímco jsme řešili, jestli se poletí oprava nebo ne, letadlo jsem si vypnul. Když jsem pak nastoupil do kola osmého, zvítězil pocit, že přece létám bez přestávky a letadlo už jsem nezapnul. Neřízený hod s otočkou skončil nakonec jenom přelámaným trupem, takže vlastně pohoda. Poslední kolo jsem odlétal se SuperGee a byla z toho tisícovka. Je vidět, že když se létá s letadlem, které člověk dobře zná, výsledky jsou lepší. Tím sobotní závodění skončilo a jako obyčejně už se do noci jenom sedělo, jedlo a pilo. Bohužel už v noci začalo pršet a neustále drobně pršelo i v neděli. Na létání to rozhodně nebylo a tak pořadatelé kolem desáté vyhlásili výsledky. Vyhrál Ondra Rezler, druhý byl Pepa Hulík a třetí příčku si vylétal Tonda Kaláb (bylo vidět, že Salonit mu správně sednul). Bylo vidět, že pořadatelé si dali záležet - na každého závodníka čekal valašský frgál a k tomu se losovala tombola o věcné ceny. Hlavní výhru - Isise od Ondry Rezlera - si ze závodů odvezl klikař roku Jirka Novohradský (letos už druhé éro vyhrané v tombole!). Každopádně velmi podařené závody, velký dík pořadatelům! Za galerii děkuju Tomášovi Hájkovi.

23. 9. 2010

Poslední dobou mám docela štěstí na správný vítr. Dneska po práci jsem si vyrazil na "polínka" u Věcova a opravdu to stálo za to. Zejména první půlhodinka byla dokonalá - vítr stabilně 7-10 m/s a termika jedna za druhou. Ascot jezdil jako namydlený. Jak se slunce sklánělo k obzoru, vítr trochu slábl a termika přistávala chodit, i tak jsem si ale užil hodinu a půl skvělé svahové jízdy. Škoda, že už je na počasí znát, že sezóna už dlouho trvat nebude.

19. 9. 2010

I dneska jsem na létání vyrazil dost pozdě odpoledne. Když jsem dorazil na letiště, ostatní už pomalu balili. Opět jsem létal se SuperGee a opět jsem se snažil trochu trénovat. Bylo to těžší než minule, protože pofukovalo a bylo to hodně studené. Nějakou tu termiku jsem ale občas našel a udělal jsem dost letů přes dvě minuty. A to je na mě výkon :-)

18. 9. 2010

Počasí bylo celý den fajnové, ale na létání mi zbyl čas až v podvečer. I tak mě ale překvapilo, že na letišti jsem byl sám. Hodinka létání se SuperGee utekla dost rychle. Snažil jsem se trochu trénovat a docela to šlo. Termika byla hodně nevýrazná, ale bezvětří bylo super pro ladění modelu.

16. 9. 2010

Přes den ukázkově foukalo a i když předpověď hrozila tím, že k večeru bude vítr ustávat, sbalil jsem po práci Ascota a vyrazil jsem na Studenec. Na místě bylo znát, že vítr opravdu trochu slábne, ale startoval jsem do větru okolo 4-5 m/s, takže pohoda. S udržením ve vzduchu samozřejmě žádný problém. F3F zatáčky se mi celkem dařily a měl jsem z létání velmi dobrý pocit. Vítr ovšem stále polevoval a po hodině létání už foukalo hodně málo. Smůlu měl druhý modelář, který přijel v okamžiku, kdy jsem já s létáním končil. V té době už ovšem vítr téměř nevanul a na létání to už nebylo.

12. 9. 2010

Předpověď na dnešní F3F závody svahových větroňů byla tak beznadějná (bezvětří), že v Novém Městě na místě srazu nebyl vůbec žádný závodník. Závodění nepřicházelo do úvahy, ale my pořadatelé jsme byli připraveni. Každý měl s sebou nějaké poledovadlo, takže jsme vyjeli nad Roženecké Paseky, kde si každý do syta zařádil. Nejvíc ptákovin vymýšleli kluci z kroužku - parašutista, dýmovnice pod letadlem, dvouplošník typu "co dílna dala" atd. Za fotky děkuju Tomášovi Hájkovi.

11. 9. 2010

Počasí konečně začalo vypadat na babí léto a toho jsme s Jirkou využili pro trénink na vodojemském kopci. Vítr foukal přesně přes hranu stromů a tak byl vzduch hodně rozvířený, ale zároveň se před stromy dalo docela úspěšně svahovat. Nejlépe termika fungovala v mezeře mezi stromy. Adrenalinový sport, ale bylo to fajn. Na závěr jsem si trochu adrenalinu připravil já sám. Přijímačové baterky už zřejmě nejsou v nejlepší kondici, protože najednou serva přestala reagovat a letadlo se k zemi sneslo neřízené. Naštěstí bez škrábnutí, nicméně je jasné, že je nejvyšší čas na důkladnou kontrolu.
Jirkovo SuperGee

9. 9. 2010

Po deštivých a chladných dnech se dneska počasí trochu umoudřilo. Po práci jsem vzal SuperGee a šel na vodojemský kopec. Tam už Vašek Dočekal proháněl svoje orly. Pokaždé tahle éra obdivuji. Létají překvapivě dobře a hlavně ve vzduchy fantasticky vypadají. Škoda, že nás po zhruba hodině poletování vyhnal déšť. Bylo to fajn létání, ale o tréninku F3K se nedá mluvit. Vítr totiž foukal ideálním směrem pro svahování, takže dlouhé letové časy sice nebyly problém, ale byl to podfuk.
RC orel RC orel

6. 9. 2010

Podvečerní klid mě vylákal jít si zaházet se SuperGee na vodojemský kopec. Navíc po závodech mívám vždycky pocit, že bych měl začít trénovat. Létalo se výborně. Vzduch se skoro nehnul a termická aktivita už se čekat nedala. Vzduch byl ale přesto výborný, průměrné časy se blížily dvěma minutám.

5. 9. 2010, F3K Přibyslav

Po organizačně náročných velkých F3K soutěžích, která náš klub letos organizoval, jsem se hodně těšil na dnešní závod. Čekal jsem relativně malou účast, ale zájem soutěžících mě příjemně překvapil - 23 přihlášených závodníků je pro české F3K soutěže stále nadprůměrný výsledek. Obzvlášť je třeba ocenit, že přijeli i ti závodníci, kteří včera soutěžili na Eurotour v Chorvatsku.
K průběhu závodu snad jen několik střípků. Smolařem dne se stal hned po ránu Zdeněk Ludvík. Nejprve při tréninku před soutěží poškodil svého Isise a hned v prvním kole šel z hodu rovnou do země i jeho Osiris. Zajímavou minelu vyrobil Jenda Pejchar s Milanem Havelkou když místo úlohy Poslední a předposlední let letěli "dva nejdelší lety". Že taková úloha ani neexistuje jim nevadilo až do okamžiku, kdy Jenda zjistil, že o škrtací výsledek má postaráno. Další vtipná situace přišla, když Ivoš nalomil směrovku na svém Osirisovi a rozhodl se, že zbytek pracovního času dolétá s Milanovým érem. Snaha o co nejrychlejší donesení modelu a rádia se povedla jen částečně, protože pomocník vzal ve spěchu špatný vysílač. Docela pěkně jsem si zaběhal i já, když jsem v úloze Poker potřeboval vyměnit letadlo. Už chápu, proč si někteří závodníci berou náhradní letadla s sebou ke kraji letové plochy. Ještě k mému létání. V prvních čtyřech kolech jsem létal s Osirisem. Bylo ale znát, že mi s ním chybí praxe a hlavně hod byl každý jiný, což nebylo dobré. Trénink je prostě nutný. Když jsem pak při nešetrném přistání nalomil směrovku, dolétal jsem zbytek závodu se SuperGee. Výsledky byly hned o něco lepší, prostě známé éro je výhodnější i když je teoreticky méně výkonné. Moje třinácté místo a 79% výsledku vítěze je sice můj letošní nejlepší výsledek, ale spokojený rozhodně nejsem. Zajímavé byli i výsledky ostatních soutěžících. Některým favoritům se očividně nedařilo a do popředí se dostávali závodníci, od kterých se souboj o první příčky tak úplně nečekal. O vítězství od začátku bojoval Petr Hulík a Milan Havelka a rozhodlo až poslední sedmé kolo (úloha Poslední let). Milanovi se tahle úloha příliš nepovedla a tak se nakonec musel spokojit až se čtvrtou příčkou. První tedy skončil Petr, na druhé místo se vyhoupl Tonda Kaláb a třetí příčku si vylétal Jarda Čermák. Ještě zmíním Jendu Pejchara, který dneska létal výborně a skončil na pěkném šestém místě. Kdyby jezdil na soutěže trochu častěji, bude soupeřům pěkně zatápět. Kompletní výsledkovku najdete zde.
Všechny letošní F3K závody v Přibyslavi jsou tedy za námi a já jsem opravdu rád, že úspěšně. Ještě jednou velké díky všem, kteří se během roku jakýmkoli způsobem podíleli na organizaci. Velký dík samozřejmě patří i soutěžícím, bez kterých by to celé nemělo smysl. Tak zase příští rok :-)

4. 9. 2010

Počasí nebylo úplně ideální, ale měl jsem v plánu výlet do Přibyslavi kvůli přípravám na nadcházející soutěž F3K. Ivoš Bratršovský jel se mnou, aby mi pomohl. Když jsme měli hotovou práci, došlo i na chvíli létání. Opět jsem se snažil trochu dostat do ruky Osirise. Nebylo to vůbec špatné, ale hlavně házení mi ještě vůbec nejde. Winglet, za který se Osiris háže, je prostě něco docela jiného než obvyklý kolík v křídle. Než jsme odjeli, pro porovnání jsem ještě zkusil pár letů se SuperGee. Rozdíl mezi oběma letadly je hlavně v plošném zatížení, jinak je letový projev dost podobný.
Moje F3K letka

3. 9. 2010

Z práce jsem se dostal docela pozdě, ale když za mnou přišel Honzík a ptal se, jestli bychom nemohli jít létat s Jankem (A3), souhlasil jsem. Venku totiž bylo úplně klidno. Sám jsem se na létaní s volňáskem docela těšil. Navíc jsem s sebou vzal Osirise, u kterého jsem předělal náhon výškovky a uložení serv. S Jankem jsme si zalétali báječně a děti byly u vytržení. Většinou jsem vlekal já, ale zkusil si to i Honzík a Lenka. Na závěr jsem si trochu zalétal s Osirisem. Bylo vidět, že předělání náhonu výškovky letovým vlastnostem pomohlo, stále to ale není úplně to pravé.
Honzík a Janek Ondra pomáhá
Trošku horší přistání

2. 9. 2010

Když se mi v práci na monitoru objevil dotaz od Tomáše, který zněl: "V kolik vyrážíme a kolik olova s sebou?", hned jsem věděl, o čem je řeč. Vítr totiž foukal ukázkově, ideální svahařské počasí. Odpoledne jsme tedy jeli do Studence, váhali jsme jenom s tím, jestli létat na malé nebo velké bouli. Na místě jsme zvolili malou bouli a na směr větru jsme si nemohli stěžovat. Na velké bouli to ale také bylo létatelné, jak dokázal další modelář, který se tam také ukázal (začínám tomu pásmu 2,4 GHz přicházet na chuť :-)). Já a Tomáš jsme postupně nalétali každý okolo hodiny a bylo to vynikající. Jenom ta zima mohla být menší, ale to už prostě ke svahovému létaní patří.
Comments