Obsah‎ > ‎2010‎ > ‎

Duben 2010

29. 4. 2010

I na dnešek jsem měl naplánované létání s Ascotem, ale dlouho to v práci vypadalo, že se nakonec na letiště nedostanu. Nakonec jsem si ale volné pozdní odpoledne dopřát mohl. Se mnou na své první letošní létání na navijáku vyrazil i Tomáš s Furiem. Počasí bylo ideální a nelétalo se vůbec špatně. Tomášovi se ovšem dařilo v hledání termiky podstatně lépe než mně. Já jsem si to hodně kazil sám, prostě ještě nemám Ascota po zimě správně v ruce. Na letiště přijel taky Jirka Novohradský s Filipem. Ten si zalétal taky slušně, ve vzduchu byl asi hodinu. Cestou domů jsme si ještě všimli kluků z kroužku, jak za městem prohánějí svá letadla. Sice trávili víc času na zemi než ve vzduchu, ale je vidět, že pilotování jejich cvičných strojů už jim problémy nedělá.

27. 4. 2010

Počasí nám poslední dobou docela přeje a tak jsem si řekl, že je na čase zkusit to autem na naše letiště. Louka u letiště ještě nebyla úplně vyschlá, ale cesta byla průjezdná bez problémů. Nepříjemné bylo skákání mezi kalužemi bahna při natahování silonu navijáku, ale co by člověk pro pořádné polétání neudělal. Létal jsem s Ascotem. Studený vítr moc nadějí na dlouhé lety nedával, ale párkrát jsem nějakou tu termiku našel. Samozřejmě jsem si neodpustil pár průletů na rychlosti a starty z navijáku jsem si vyloženě užíval. Fotky žádné nemám, protože jsem se tak těšil na létání, že jsem doma zapomněl foťák.

24.-25. 4. 2010, F3K Zlín

Na závody RC házedel ve Zlíně jsme se hodně těšili. Už proto, že průběžné zprávy od pořadatelů vypadaly velmi slibně. Vyrazili jsme v silné sestavě já, Tomáš, Ivoš a na svou první soutěž se vypravil i Jirka Novohradský. Jeho letadlo dali kluci do kupy v noci a ráno před odjezdem na soutěž ho stihli i zalétat. Cesta uběhla jako voda a před polednem jsme byli na místě soutěže. Už podle letové plochy a množství zaparkovaných aut bylo jasné, že závody budou stát za to. K tomu navíc krásné počasí, prostě nebylo co řešit.
Po poledni proběhl nástup všech 17-ti přihlášených pilotů, vysvětlení nejdůležitějších věcí a začali jsme závodit. Pro Jirku a pár dalších, kteří do té doby s F3K nelétali, to bylo takové hození neplavce do vody, což je metoda trochu krutá, ale poměrně účinná. Samozřejmě, začátečníkům při jejich soutěžních letech vždy pomáhal někdo zkušenější. Pořadatelé závod nijak nehonili, ale zároveň nedocházelo ke zbytečným prostojům, takže atmosféra byla velmi pohodová, tak jak to má být.
Starosti závodníkům ovšem začal v průběhu odpoledne dělat stále zesilující vítr. Ten měl ve spojení s určitou nezkušeností a nervozitou nováčků na svědomí několik havárií, karamboly se ale nevyhýbaly ani zkušeným. Asi největší díru do země vyrobil Tomáš Hájek, kterého přestal poslouchat jeho Fireworks a skončilo to zcela zničeným trupem a hodně pomuchlaným křídlem. Štěstí v neštěstí měl naopak třeba Jirka, který při havárii zlomil trup, ale alespoň tak, že oprava nebude obtížná. Kliku jsem měl i já, když jsem se ve vzduchu srazil s Bravem Ondry Rezlera. Letadla se do sebe zaklínila a ve sprirále se společně snesla do řepky, což se obešlo bez následků.
Sobotní létání jsme uzavřeli po osmi kolech. Na čele průběžného vedení se usadil Ivoš Bratršovský, těsně následovaný Ondrou Rezlerem a Petrem Hulíkem. Večerní posezení bylo samozřejmě velmi příjemné, pořadatelé se o nás starali vzorně a grilovaná kýta prostě neměla chybu.
V neděli nás čekaly další tří kola. Kvůli haváriím z předchozího dne odpadlo pár lidí, takže počet letových skupin se ze tří snížil na dvě. K vidění byly velmi pěkné výkony, i když vzduch byl velmi obtížný. Vyvrcholením pak byla závěrečná skupina, ve které se potkali všichni zájemci o stupně vítězů. Výsledkem bylo třetí místo pro Ondru Rezlera, druhý skončil Petr Hulík a vítězství si nenechal vzít Ivoš Bratršovský. Já se svou desátou příčkou moc spokojený nebyl, protože jsem v průběhu závodu udělal několik zbytečných chyb, které mě stály dost bodů. Radost mám ale z toho, že jsem se trochu rozházel. Na výškách hodů to bylo znát. Druhou velkou radost mám z toho, jak populární u nás začíná F3K být a jak se za poslení roky zvedla úroveň jak závodů, tak soutěžících. Snad nové tváře neodradí karamboly a příště si přijedou zasoutěžit zase. Já se na další zlínskou soutěž rozhodně těším už teď.

23. 4. 2010

Rok se s rokem sešel a zase jsme se sešli ve Skleném na tradiční zahajování modelářské sezóny. Letos jsem svoji účast kvůli kolizi termínů se závody ve Zlíně omezil jen na pátek, ale i tak to stálo za to. Počasí nám totiž víc než přálo. Já a ostatní majitelé F3K házedel jsme si mírně potrénovali a samozřejmě létali i mnozí další. Zmínit musím nový elektrolet Jirky Jalušky s křídlem ze SuperGee. Hmotnost okolo 400 gramů a pohon motorem Hackem dává předpoklady pro velmi dlouhé lety. Druhou věcí, kterou nelze zapomenout zmínit, byla práce našeho F3K týmu na házedle pro Jirku Novohradského. Aby s námi Jirka mohl na závody, bylo třeba jeho SuperGee osadit elektronikou. Zejména Ivoš s Tomášem se činili a výslekem totálního nasazení bylo po půlnoci letadlo připravené k záletu.

18. 4. 2010, F3F Žďár n. S.

V noci jsem se vrátil ze Salzburgu a sotva jsem ráno vylezl z postele, hned jsem se začal chystat na další závody (občas mívám pocit, že Lence nad hlavou vidím svatozář :-)). Náš klub totiž pořádal závody svahových větroňů a co bylo nejdivnější – foukalo! Na místě srazu v Novém Městě jsme se tedy moc nezdržovali a hned jsme jeli na kopec nad Jimramovskými Pavlovicemi. Po nezbytných formalitách a postavení zvonkohry jsme začali závodit. Nastoupilo 16 pilotů, z našeho klubu já, náčelník a Luboš Doležal. Vítr foukal parádně, takže jsme létali bez zbytečných prostojů. První kolo bylo ovšem smolné pro Luboše, který se svým Stingem přistál tak nešťastně, že zlomil výškovku. Během dalších několik kol se pilotům karamboly víceméně vyhýbaly, bázi zbořenou Ascotem Zdeňka Tmeje nepočítám :-) V průběhu dne ovšem začal zlobit vítr. Foukalo pořád parádně, ale během čtvrtého kola se občas směr větru změnil tak, že se skoro nedalo létat. Několikrát jsme přemýšleli, že bude lepší závod ukončit, ale pokaždé se povětří trochu umoudřilo, takže jsme končili po sedmém kole. V něm zaletěl Vašek Vojtíšek se svým Dingem nejlepší čas dne – 36,9 sekund, to už je parádní jízda. Celkové součty byly díky poměrně vyrovnaným podmínkám během závodu k soutěžícím poměrně milosrdné – téměř všichni získali v přepočtu více než 800 bodů. Bednu obsadil třetím místem Jirka Souček, druhý byl Vašek Vojtíšek a vyhrál jsem já, čímž jsem si po včerejším debaklu v Salzburgu řádně spravil chuť. Je vidět, že Ascot umí lítat dobře, i když ho řídí dřevo jako já :-)
Výsledkovou listinu najdete zde.

17. 4. 2010, F3K EC Salzburg

Dobře už víme, že závody Contest Eurotour vždycky stojí za to, takže jsme rádi využili příležitost a vypravili se do Salzburgu. Jel jsem já, Ivoš Bratršovský a Ondra Rezler. Páteční cesta proběhla naprosto bez potíží a na místě jsme si ještě stihli zlehka potrénovat a poklábosit s pořadateli. Zajímavé bylo „letiště“, na kterém se soutěž konala. Letová plocha byla v kopci a v trávě krtince. Nicméně nikomu to nevadilo, jak jsme se mohli přesvědčit hned v sobotu ráno, když se závodníci začali sjíždět a rozlétávat se. Kolem deváté hodiny proběhl krátký briefing, kde byly zdůrazněny zejména zakázané prostory (nad blízkými domy), a 34 závodníků se vrhlo na soutěžní úlohy. Začínali jsme úlohou Poslední let. Drtivá většina soutěžících dokázala i v relativním ranním klidu nalétat pěti minutové maximum, samozřejmě i Ivoš a Ondra. Překvapivě jsem tisícovku vylétal i já, ale je fakt, že v jedné chvíli jsem měl namále a zachránil mě kopcovitý terén. Úloha Poslední a předposlední let ve druhém kole už tak jednoduchá nebyla. Ivoš zvládl nalétat 2x 4 minuty mistrovsky, ale já i Ondra jsme zkazili druhý let. Ondru to mrzelo hodně, protože bojoval dlouho v obrovské dálce a nakonec jen o fous nedokázal doletět zpět do prostoru. Jako třetí jsme letěli 1, 2, 3, 4 minuty. Vidět závodníky ze špičky zaletět tuhle úlohu s výsledkem 54, 120, 180 a 240 sekund, to je zážitek. Potěšitelné bylo, že Ivoš i Ondra dokázali se špičkou držet krok a získali oba přes 900 bodů. Já taky nezaletěl až tak bídně, ale rozhodně žádná hitparáda (asi 720 bodů). Abych situaci ještě trochu znepřehlednili, nastoupil Ondra do této úlohy ve špatné skupině, čehož jsme si všimli, až když jsem se do špatné skupiny (byl jsem v rozpisu hned po Ondrovi) cpal i já. Organizátoři to naštěstí vzali sportovně :-) Po přestávce na oběd jsme pokračovali úlohou Všichni nahoru, poslední dolů. Tahle úloha vyšla Ondrovi, Ivoš byl na tom o něco hůř. Já zaletěl taky bídně, i když v prvním letu jsem maximum jako jeden z mála ve skupině zvládl. Následovaly 5x2 minuty letu. Onda i Ivoš létali dobře, ale ani jeden všech pět maxů nezaletěl. Já samozřejmě taky ne, ale vzhledem k vítězi skupiny jsem bral na své možnosti ještě celkem pěkné body. Fantasticky tuhle úlohu zaletěl David Kauran - za teoretickým maximem zaostal o pouhých šest vteřin. Jinými slovy na přistání a opětovné poslání modelu do vzduchu potřeboval průměrně 1,5 sekundy! Soutěž uzavírala úloha 3 ze 6-ti. Podmínky už byly velmi obtížné a výrazně zesílil vítr vanoucí ze svahu dolů. Ani ti nejlepší nedokázali naletět maximum pro tuto úlohu. Ivoš i Ondra se špičky drželi velmi pěkně. Já jsem tuhle úlohu nezvládl, otočit se v termice bylo v daných podmínkách pro mé lehké éro prakticky nemožné. Po nezbytném společném focení a krátké přestávce proběhlo vyhlašování výsledků. Já samozřejmě na chvostu, 31. místo a 69,51% vítěze. Mnohem lepší byl Ondra na 12. místě s 95,82% a ještě o fous lepší na 11. příčce Ivoš s 95,97% vítěze. Stupně vítězů ovládli Raoul Gorka (3. místo), Christoph Mebus (2. místo) a contestovou ploutvičku za výhru si vylétal Ralph Mittelbach. Shrnuto a podtrženo, velmi pěkné závody. Svoje létání nehodnotím, já jsem prostě taková turistická třída. Ivoš i Ondra ale dokázali držet krok s nejlepšími bez bázně a hany. Co se týká výšek hodů, neztrácí Ondra ani Ivoš vůbec nic, spíš často sami ukazují, jak má vypadat pořádný "voheň". Pěkný příslib do příštích závodů.
Fotky od Ondry najdete na Rajčeti, výsledkovku a další fotky na webu pořadatelů.

8. 4. 2010

Po týdnu jsme se opět sešli s Tomášem a Ivošem v Losenici na společné létání. Počasí nám přálo, i když vzduch byl dost zajímavý a nebylo jednoduché najít termiku a hlavně se v ní pak udržet. Nejúspěšnější byl samozřejmě Ivoš, který během týdne zrehabilitoval ruku po zlomenině natolik, že už mohl házet naplno. Moc pěkně házel i Tomáš. Zdá se, že nové ocasní plochy a s nimi i menší letová hmotnost Tomášovu Fireworksovi prospěly.

7. 4. 2010

Po příchodu z práce na mě čekal dopis a v něm na CNC fréze vyřezané šablony na nové F3K. Jde o úplně novou sadu profilů nazvaných Edge, původem z USA. Na jejich vývoji se podílel i s známý Phil Barnes. Výpočty a simulace vypadají slibně, uvidíme, jak bude letadlo vypadat v praxi. Samozřejmě, výroba křídel bude nějakou chvíli trvat. Vývoj F3K ve Žďáru rozhodně nespí. Dalším důkazem je forma na nový trup, na které pracuje Tomáš Hájek. Nějaké ty ochutnávkové fotky můžete vidět zde. Opět platí, že výroba zabere ještě spoustu času, takže posílat objednávky je zatím zbytečné :-)

1. 4. 2010

V rámci tréninku F3K jsme se dnes s Tomášem vypravili do Losenice za Ivošem Bratršovským. Ten se na létání těšil i přesto, že mu teprve před dvěma dny sundali sádru po zlomenině předloktí. Kdo by si myslel, že tím pádem Ivošovi nepůjde házení, byl by na omylu. Samozřejmě, že to ještě nebyl ten správný "voheň", ale stejně jsme s Tomášem měli co dělat, abychom Ivoše aspoň občas přelétali. První kolo létání bylo v krásném bezvětří, které jsme já a Tomáš využívali k odladění strojů. Tomáš svého Fireworkse vlastně znovu zalétával, protože předělával ocasní plochy. Druhé létání po dobití baterií bylo do naprosto jiného vzduchu - vítr, poměrně zima a zatažené nebe. Na létání nic moc, dobré byly díky větru jen startovní výšky. Zajímavé bylo srovnání Steigeisena a SuperGee. Zatímco v bezvětří jsem na kluz za Steigeisenem nijak nezaostával, ve větru nemělo moje SuperGee na Steigeisena v Ivošových rukou šanci. Každopádně to byl velmi vydařený trénink a bude stát za to ho zopakovat.
Comments