Obsah‎ > ‎2010‎ > ‎

Červen 2010

28. 6. 2010

Konečně jsem dodělal svého Osirise II, kterého jsem vyhrál v tombole na loňském F3K mistrovství v Hradci. Je ostuda, že jsem letadlo nepřipravil dřív, ale to se nedá nic dělat. Každopádně dneska přišel den záletu. Bohužel zatím to bylo jen velmi hrubé seznámení. Problémy jsem trochu čekal, protože náhony výškovky jsem udělal tak trochu nouzově. Samozřejmě se polovičaté řešení projevilo při hodech a stejně budu muset náhony udělat znovu a pořádně. Doufám, že to zvládnu rychle, byla by škoda nechávat takové pěkné éro zahálet.
Osiris II

23. 6. 2010

Milan mi dneska oznámil, že má k záletu připravené zbrusu nové F3K házedlo Edge, na které jsem mu dělal křídlo. Protože projekt Edge vypadá velmi slibně, samozřejmě jsem byl na zálet hodně zvědavý. V podvečer jsme se s Jirkou vydali do Škrdlovic, abychom byli u toho a taky abychom si sami zalétali. Počasí sice nebylo příliš "záletové", ale s tím se nedalo nic dělat. Pár klouznutí a oštěpařských hodů neodhalilo žádný problém, takže za chvíli Milan začal házet s otočkou. Potvrdilo se, že od letadla lze očekávat velkou klouzavost a pronikavost proti větru a taky příjemné chování při vytáčení termiky. Radost jsem měl i z toho, že křídlo nejevilo žádné známky malé pevnosti, což je pro Milana naprosto klíčová věc. Víc se bohužel zatím zjistit nedá. Pár hodů "na plný plyn" stačilo k tomu, aby se při hodu zlomila trubka ocasních ploch. Křídlu se naštěstí téměř nic nestalo. Zdá se, že nás čeká další velká výzva - trup, který vydrží Milanův hod. Když Milan nedobrovolně skončil s létáním, využil jsem jeho trenérské schopnosti a trochu jsme zapracovali na mých hodech. Takový způsob tréninku bych potřeboval častěji, evidentně to přináší výsledky.
Milan a Edge před prvním klouznutím Jeden z prvních hodů s otočkou

18.-19. 6. 2010, Mistrovství ČR F3K Přibyslav

Mistrovství ČR kategorie F3K pro mě jako ředitele závodu začalo už dlouho před soutěžním víkendem. Přípravě jsme se věnovali poměrně intenzivně, což se podepsalo i na rekordně vysokém počtu přihlášených účastníků. 31 přihlášek předčilo očekávání a samozřejmě jsme z toho měli velkou radost. Zároveň jsem se ale začal i trochu obávat, abychom dokázali všechno správně ukočírovat.
Na přibyslavské letiště jsem se s rodinou přesunul v pátek odpoledne. S dalšími členy klubu jsme doladili pár posledních věcí a už začali přijíždět první závodníci, včetně polské výpravy. Počasí nevěstilo nic dobrého, zejména když se přes letiště přehnala bouřka s pořádným lijákem. Na duchu jsme ale neklesali a večer si užívali všichni přítomní.
Sobotní ráno bylo zatažené, ale nepršelo a všichni doufali, že to tak i vydrží. Pro náš pořadatelský tým bylo ráno docela hektické – bylo potřeba na příklad: postavit stany, vytyčit letovou plochu, připravit ozvučení, vybrat startovné, připravit a vytisknout rozlosování, připravit karty pro soutěžící i kontrolní časoměřiče a spousta dalších věcí. I přes komplikace s tiskem rozlosování jsme nakonec s mírným zpožděním začali soutěžit. Do závodu nastoupilo 27 závodníků. Kvůli nemoci bohužel chyběl Luděk Novotný a nakonec nedorazil ani další z favoritů Petr Hulík. I tak je počet účastníků rekordní!
Létali jsme na čtyři rundy a v plánu na sobotu bylo sedm kol. Zpočátku trochu drhly výměny rund, ale netrvalo dlouho a všichni si na organizační systém zvykli a všechno jelo bez větších komplikací až do večera. Výborně fungoval taky systém kontrolních měření. Závodníci si na place samozřejmě časy měřili sami mezi sebou, ale zároveň závodníky kontrolovali naši časoměřiči. Tento způsob eleminuje jakékoli pokusy o podvádění a přitom zachová všechny výhody měření mezi sebou. Během soboty jsem nezaznamenal žádné havárie, kromě okamžiku, kdy Mistral Adama Siamy v hodu přišel o výškovku a letadlo skončilo v troskách.
Po skončení sobotní letové části bylo jasné, že o bednu bude boj mezi Ondrou Rezlerem, Jerzy Juraszkem, Ivošem Bratršovským a Milanem Havelkou, který obsadil průběžné vedení. Sobotu jsme uzavřeli grilovačkou a tradičním posezením.
Jestliže v sobotu byly letové podmínky obtížné, v neděli byly ještě obtížnější. K zatažené obloze se přidala trocha větru a dlouhé lety se dařily opravdu jen těm nejlepším. Souboj o bednu byl hodně napínavý. Pěkný obklad od Milana dostal Jerzy Juraszek v úloze Všichni nahoru, body ale ztrácel i Ivoš. Nejúspěšnější byl ale nakonec Ondra, který dokázal vyhrát všech pět nedělních kol. Milan se musel spokojit se stříbrem, Jerzy Juraszek byl celkově třetí. Ivoš sice skončil na nepopulární čtvrté příčce, ale jako třetí nejlepší český soutěžící získal bronzovou medaili. Ondra létal s modelem Bravo, Milan se Steigeisenem, Jerzy střídal modely Xenon 2 a JJEdge a Ivoš poprvé závodil s Osirisem II. Já skončil na 16. místě se zhruba 74% bodů vítěze. Jsem celkem spokojený, už proto, že dělat ředitele takovéhoto závodu a k tomu i létat není žádná legrace. Kompletní výsledkovku si můžete stáhnout zde.
Ještě se vrátím k vyhlašování výsledků. Na závodníky čekala spousta cen věnovaných našimi sponzory, pro každého jsme měli tričko s motivem mistrovství a už tradiční sladké odměny pro tři nejlepší a posledního. To ovšem zdaleka nebylo všechno. Díky přibyslavskému aeroklubu na závodníky na bedně čekal let letounem Zlín 43. K tomu ještě proběhla tombola o tři speciální ceny - mobilní telefon, vysílačový 2,4 GHz modul s přijímačem od MZK a hlavní cenou byl kompletní Osiris II věnovaný Jardou Čermákem. Tombolu losoval náš Honzík a přísahám, že když na první pokus vytáhl papírek s mým číslem, opravdu to nebylo připravené! Státní notář, který by potvrdil regulérnost losování, ovšem přítomný nebyl, takže jsme radši losovali znovu. Telefon tedy nakonec vyhrál Tomáš Winkler, modul Twin získal Zdeněk Ludvík a největší štěstí se usmálo na Jirku Novohradského, kterému los přidělil Osirise.
Nějaké to hodnocení na závěr? Určitě nikdo nečeká, že bude jiné než pozitivní. Musím však znovu ocenit práci všech, kteří jakýmkoli způsobem pomohli s organizací a zejména těch, kteří strávili v Přibyslavi celý závodní víkend. Přátelé, děkuji Vám!
Naprosto luxusní video ze závodů udělal Petr Záhorka a vidět ho můžete na YouTube.

16. 6. 2010

Dnes jsme zvládli druhé kolo sekání v Přibyslavi. Začali jsme sekáním kempu a pak jsme se vrhli ještě na rozšíření letové plochy. Sekačky se opět nezastavily, ale výsledkem je perfektně připravená plocha. Začínám se na mistrovství těšit.

13. 6. 2010

Mistrovství ČR F3K organizované naším klubem se kvapem blíží, takže jsme na dnešek svolali sekání plochy v Přibyslavi. Největší trávu už za nás naštěstí posekali a odvezli zemědělci. I tak nás ale čekal pěkný kus práce. Bylo fajn, že se nás sešlo hodně a práci jsme si urychlili také tím, že jsme měli k dispozici rovnou dva vleky na odvážení trávy.
Po práci zbyla i trocha času na létání, i když už bylo hodně pozdě. Já jsem vytáhl Dingo a létal s Honzíkem, trénovat se musí :-)

12. 6. 2010

Když jsem si na Lomcováku přečetl poznámku o tom, že dosud nikdo neměřil tah v silonu při vzletu pomocí dvou vlekařů, okamžitě jsem si vzpomněl na tandem Jenda a Milan, se kterým jsme na soutěžích soupeřům ve vzletech vždycky dávali nakládačku. Slovo dalo slovo a dneska jsme se i s Romanem Vojtěchem a jeho létající laboratoří sešli v Přibyslavi, abychom nějaká ta měření provedli. Za vlekaře jsme zvolili Milana s Ivošem, tedy dynamické mladé koně :-) První zahřívací start ještě bez měření zvládli docela pěkně, ale pak se vítr otočil do zad. V takových podmínkách ale vlekaři neměli proti navijáku šanci. Nějakou tu hodinku jsme tedy museli počkat, trochu se létalo a hodně se debatovalo. Nakonec se dostavila i trocha toho větříku a hlavně se stočil takovým směrem, že už se dalo vlekat tak, aby mělo měření nějaký smysl. Po úvodních zmatcích, výměnách silonů atd. se nakonec opravdu povedlo i pár docela slušných startů. Výsledky měření si samozřejmě musí vyhodnotit Roman, za sebe bych ovšem řekl, že víc než 220 metrů startovní výšky při méně než 3 m/s větru je na ruční vlek ze 150 metrového silonu hodně pěkný výsledek.
Dnešní odpoledne bylo ovšem nejen zábavné, ale aspoň pro mě velmi poučné. Hlavně lekce z připravenosti stála za to - zatímco my při problému zdlouhavě hledáme nějaké polovičaté řešení, Roman prostě sáhl do bedny, vytáhnul pro danou situaci ten nejvhodnější nástroj a prostě ho použil. Klasická ukázka věcí, které se člověk jinde než mezi zkušenými závodníky nenaučí. Doufám, že bylo dnešní létání aspoň trochu užitečné i pro Romana.
ToMaS pilotuje pod Romanovým přísným dohledem

10. 6. 2010

Počasí se konečně umoudřilo, ale cesta na žďárské letiště je pořád nepoužitelná. Snad již pravidelný čtvrteční trénink jsme tedy dnes přesunuli do Škrdlovic. Na tamním fotbalovém hřišti jsme si s Jirkou dali sraz s Jendou a i přes relativně velký vítr jsme si potrénovali docela hezky. Nevadili jsme si ani se skupinkou malých fotbalistů - na jednom konci hřiště byli oni, na druhém my. Na závěr jsme si s Jendou dali souboj se společnými starty. Bylo to dost napínavé, nakonec o fous vyhrál Jenda. Budu mu to muset vrátit na MČR :-)
Jirka hází Hlavně se pořádně rozmáchnout
Comments